Eco Index hodnotí úspornost výrobců oděvů

eko index je složitý ale hodně vypoví o úspoře přírody a energií
zdroj obrázku: thecatskillchronicle.com

Velkou módou se už před nějakou dobou stalo jíst biopotraviny. Biotrend zasáhl v posledních letech ovšem také do módy. Stále populárnější je oblékat se v souladu s přírodou. Zkrátka ekooděvy jsou v současnosti velice silným trendem. Velcí výrobci, když chtějí zjistit, jak jsou na tom s ekologií, využívají takzvaný Eco Index, zavedený sdružením průmyslu outdoorového oblečení Outdoor Industry Association a European Outdoor Group. Pod tímto indexem se skrývá software, v němž firma vyplňuje nejrůznější otázky, jež mapují výrobu od jejích prvopočátků, tedy od získávání surovin, přes celé zpracování, tedy výrobu, až do fáze recyklace. Poctivým vyplněním všech těchto parametrů se vytvoří ekologické skóre. Vzniká na jednoduchém principu, a sice že pokud porušujete ochranu životního prostředí, ztrácíte body. Ovšem například využívá přírodních materiálů, samozřejmě není jedinou věcí, která se zde hodnotí. Součástí dotazníku je třeba i to, v jakých podmínkách se vyrábí. Body se tak mohou ztrácet třeba za to, že se výroba přesouvá do zemí třetího světa kvůli velmi levným pracovním silám. Také se hodnotí, jak jsou placeni dělníci, v jakých podmínkách vyrábí. Vychází se z filozofie, že výrobky mají vydržet co nejdéle. Když se budou výrobky, tedy i oblečení a móda vyrábět kvalitní a v menším počtu a déle vydrží, znamená to naprosto jednoznačně velkou úsporu surovin. S tím samozřejmě úzce souvisí i šetření energií. Když se bude méně vyrábět a méně plýtvat, úspory porostou a vše se pozitivním způsobem promítne i do stavu životního prostředí. Systém kvalitativních norem tak bude vyjadřovat i to, zda proces výroby proběhl způsobem, který je přátelský k našemu životnímu prostředí.

Objevte nový geopark Ralsko

Geopark je poměrně novým pojmem ve slovníku životního prostředí. Jedná se o území, které je cenné z hlediska geologického vývoje Země a krajiny. Kromě geologických jevů se posuzují kulturní a ekologické zajímavsti nebo archeologické a historické památky. Území nemá vymezený žádný stupeň ochrany, nijak neomezuje běžnou lidskou činnost (kromě těch částí, které leží již v zóně nějakého stupně ochrany – např. chráněná krajinná oblast). Celkem je již vymezeno šest geoparků (Český Ráj, Egeria, GeoLoci, Železné Hory, Kraj blanických rytířů a Podbeskydí). Sedmým novým geoparkem je Ralsko.

Oblast má rozlohu přes 300 Km2 a leží v katastru Ralsko, Doks, Hamr na jezeře, vše poblíž České Lípy. Veřejně prospěšná společnost Geopark Ralsko slavnostně převezme 26. května certifikát uvedení do platnosti. V Libereckém kraji se již nachází geopark Český ráj, který dokonce patří do evropské sítě geoparků. Cílem vyhlášení je poměrně zapomenuté území, které kdysi bývalo vojenským újezdem. Od vyhlášení geoparku se slibuje zvýšení známosti Ralska a zvýšený počet turistů. Přestože zatím chybí turistická infrastruktura (nedostatek ubytování, málo hospod a restaurací, nepříliš hustá síť turistických stezek a cyklostezek), již několik let se lidé kolem VOS Geopark Ralsko snaží uvést tuto oblast ve známost. Potenciál vydí právě ve zlepšení služeb pro pěší i cyklisty, aby jich více zavítalo do krásného Ralska.

vranovské skály
zdroj: mapio.net

Prozatím bylo investováno přes 5 miliónů korun do turistické infrastruktury. Prozatím vzniklo několik naučných stezek, zastřešená odpočivadla a další drobné stavby. Nutno říci, že lidé kolem geoparku (zpravidla VOS nebo občanské sdružení) bývají tou hybnou silou, která posunuje atratktivitu, z hlediska pohledu turistů, nahoru. V tomto i příštím roce je již náplánováno několik naučných i kulturních akcí (např. festival Proměny v Geoparku Ralsko, setkání s významnými evropskými hybateli kolem situace geoparků, školy v přírodě a další.

Ralsko má celou řadu přírodních hodnot. Mezi nejvýznamnější patří Vranovské skály s Juliinou vyhlídkou, zbytky hradu na vrchu Stochánek, hnízdiště výra velkého na Širokém kameni, Skalní divadlo se Skalní branou, rašeliniště u Černého rybníka posetého bílými lekníny a několik dalších.

Retenční nádrže pro domácnosti, říká ministerstvo

Sucho nás potrápilo v loňském roce
zdroj: archiv.ihned.cz

Pro domácnosti (respektive vesnické domácnosti) chystá ministerstvo životního prostředí novou dotaci. Jedná se o oblast lepšího hospodaření s dešťovou vodou. Ministerstvo tak reaguje na situaci v lońském roce, kdy padla většina teplotních rekordů (těch tropických). Tato novinka na dotačním trhu byla novinářům sdělena na setkání zástupců Visegradské čtyřky (plus Rumunska a Bulharska) pro otázky životního prostředí. Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) novinářům řekl, že celková hodnota dotace bude několik set miliónů korun a peníze budou budou moci žadatelé využít na postavení retenční nádrže. Zatím není jasné, zda budou moci programu využít zájemci z celé republiky nebo jen z oblastí, které jsou suchem nejvíce ohroženy (za všechny například Jihomoravský kraj). Stejně tak se zatím jedná o samotnou výši a podmínky obdržené dotace.

Inspiraci nalezlo ministerstvo u tzv. kotlíkové dotace, kdy si žadatel mohl pořídit nový úsporný kotel za minimální vlastní náklady. „Podobně chceme lidem nabídnout dotační podporu pro pořízení retenční nádrže. Hodně obvytel již takéto zařízení na zahradě má a vodu používá například pro zalévání ale také na splachování záchodu“ komentoval novinářům Brabec.

Běžně stojí pořízení nádrže o velikosti několika krychlových metrů do 20 000 Kč (včetně materiálu a práce). Voda je pak sbírána v průběhu deště pomocí systému okapů a drenáží. Dešťová voda stéká do nádrže. Při naplnění přebytečná voda odtéká přes přepad. Zatím se uvažuje o výši dotace kolem 50% a peníze by se měly brát ze Státního fondu životního prostředí. Ministerstvo již letos dalo bokem 50 miliónů korun pro nejvíce postižené obce. Tato pobídka však platí přímo pouze pro obce. Šanci uspět mají projekty, které chtějí například využívat dešťovou vodu. Voda ze srážek lze použít jako užitková pro zahradu nebo splachování. Také lze vodu vyčistit a použít jako užitkovou v domácnosti (mytí nádobí, praní apod. Projekt by mohl mít vysokou poptávku po loňském suchém roce, kdy desítky obcí a tisíce domácností byly několik týdnu v krizovém režimu.

Příspěvky i pro propuštěné z hnědouhelných dolů, říkají ekologičtí aktivisté

Kvůli útlumu těžby dochází k propouštění nejev v Ostravsko – Karvinských dolech, ale také v hnědouhelných dolech v severo-západních Čechách. Vláda byla vyzvána pěti ekologickými organizacemi, aby schválila příspěvky i pro tyto horníky. Kabinet navrhuje získat peníze na tyto příspěvky ze zvýšeného poplatku za těžbu. Podle návrhu by měli příspěvek dostávat nejen zaměstnanic OKD, ale i z dalších 10 firem. Pro OKD je již pozdě, ale u ostatních těžebních firem je zvýšení poplatku v pořádku, má-li se tímto způsobem předejít problémům do budoucna (kdy by horníky nakonec vyplácel stát).

těžební stroje na severu čech
zdroj: novinky.cz

Podle ekologických organizací si dvě největší severočeské firmy poslaly do zahraničních matek několik miliard korun za čtyři roky, přičemž na poplatcích zaplatily jen 400 miliónů. Pokud bude taková to firma časem v insolvenci, ekologické škody na životním prostředí (řádově za miliardy korun) bude hradit stát a daňoví poplatníci. Poplatek by se měl zvednou dvojnásobně ze současných 1,5 % na 3 % z tržní ceny uhlí a bude platit následujících pět let.

Organizace dále uvádějí nutnost investovat do rozvoje drobného podníkání v oblastech postižených důlní činností. Útlum těžby hnědého uhlí je zcela zřejmý a trend propouštění bude dále růst. Cílem zvýšení poplatku je získat peníze pro budoucí, téměř jisté, zvýšené vyplácení sociálních dávek nezaměstnaným horníkům. Stejně tak by se měly již teď vybírat peníze dopředu na sanaci poškozeného životního prostředí. Platit by měly firmy, které jsou zodpovědné, ne stát, poté co tyto společnosti vyhlásí po několika letech zisku bankrot.

Celková výše podpory u havířů více než deseti firem se plánuje ve výši téměř 3 miliard (hradí stát). Horníci budou pobírat dávku 8000 Kč měsíčně až po 30 měsíců, starší havíři mohou dosáhnout až na pět měsíců. Jaký efekt bude nakonec mít vyplácení hornické dávky se do budoucna ukáže. Mladí zaměstnanci se jistě přizpůsobí a vystěhují se za zaměstnáním do jiných koutů ČR. Ti starší se budou těžko stěhovat, když celý život byli zvyklí fárat a za prací nedojíždět daleko.

Špatný stav českých lesů: mýtus aktivistů

Pokud chodíte často do přírody, jistě si všímáte, že všude jsou paseky a pokácené stromy a lesa úbývá. Zlí lesáci jen kácí pro peníze a ten zbytek zdravých stromů sežere kůrovec. Takto přesně se nám snaží různí eko aktivisté vnutit dojem o špatném stavu českých lesů. Pojďme si rozebrat podrobně několik bodů, které mají zásadní vliv na stav českých lesů.

Lesní zákon

Lesní technika v lese
zdroj: lidovky.cz

Je hlavním zákoným sborníkem instrukcí jak pečovat o les a lesní společenství. Mimo jiné zmiňuje povinnost zalesňovat do 2 let po těžbě ( a následujcí roky se o nové stromky starat a zabezpečit, aby dorostly do dospělého věku). Popisuje také jak velké mohou být paseky (tzv. holoseče – plocha která bude výkácena úplně) a kdy ji můžeme provádět. Dále popisuje, že výše těžeb (pokácených stromů) nesmí být vyšší než přírust). Takže to co někde vykácíme, tak jinde nám přiroste. To zabezepečuje dlouhodobou udržitelnost lesů a logicky nám lesní plocha mírně roste (řekněme že 0,1 % za rok). Zákon také nařizuje procentuální podíl melioračně zpěvňujících dřevin na plochu (javor, topol, buk, dub, lípa ad.). Tzn. že není možné sázet velké plochy smrkových monokultur (stávající monokultury jsou pozůstatky komunistického hospodaření).

Lesy jsou majetkem státu

Většina lesních ploch jsou v rukách státu (téměř 60 %), dále obce (18%), soukromí vlastníci (22 %). Nutno podotknout, že na státních lesích se hospodaří nejlépe a je důsledně dodržován lesní zákon. Státní podnik je sice zmítán mnoha kauzami ohledně efektivity vynákládání svý prostředků i organizováním výběrových řízení, ale lesy za poslední roky rozhodně zlepšuji svůj stav, přístupnost a rozlohu. Samozřejmě že i způsobu hospodaření lze ledaco vytýkat (např. pojezd těžké techniky, používání chemické ochrany apod.), ale oproti jiným zemím je české hospodaření v lesích šetrné a dlouhodobě udržitelné.

Turismus a vstřícnost k turistům

Pro turisty je asi nejlepší, že české lesy mají otevřeno po celý den, celý rok a vstup je zdarma. Díky aktivnímu lesnímu hospodářství je kvalitní dopravní síť, umožňující vznik řady cyklostezek a turistických cest. Český zákon myslí i na to, že obecně, les nelze oplotit a zamezit ostatním přístup do něj (až na vyjímky, jako obory, chráněná území apod.). Vždy když budete v lese pamatujte, že ten pokácený strom bude nahrazen, že na jiném místě naroste více dřevní hmoty než bylo pokáceno. A že každá plocha se nakonec dřív nebo později zatáhne zelení.

 

Zelená, nikoli černá Ostrava

Po dlouhé době (asi tak 20 letech) jsem se dostala na dva dny do třetího největšího města naší země, Ostravy. Firma mě vyslala na důležité školení z dotací Evropské unie (jídlo a ubytování v hotelu v ceně), takže ač se mi dotace příčí, šanci navštívit město známé třeba vysokým množstvím smogu nebo jediným muzeem vysokých pecí ve střední Evropě.
ostravská radnice - letecký pohled

Školení bylo ukončeno brzo po obědě, náležitě zkráceno. No neberte to za dotační peníze EU. Takže jsem mohla vyrazit od ulic a porozhlédnout se. Počasí zrovna nepřálo smogu. V centru jsem prošla hlavní náměstím, které je hodně kamené, betonové a dosti prázdné. Pohled do prázdného KFC, kde v odpoledních hodinách vytírala uklízečka podlahu byl docela frustrujicí. Nebo že by ostravané šli do sebe a přestali jíst blafy? Každopádně centrum je poměrně mrtvé, na rozdíl třeba od Brna (na druhou stranu takový Hradec Králové také zrovna v centru nebije životem). Zamířila jsem na Novou radnici. Prvorepubliková stavba vypadá skutečně impozantně. Uprostřed je dominující věž, na jejímž vrcholu je turistické centrum a vyhlídka. Pohled z vyhlídky je opravdu skvělý, srovnatelný výhled je snad jen ze smíchovského vysílače. Nicméně narozdíl od ní, vás od okolí dělí jen drátěný plot a nikoli tlusté sklo. První co vás nadchne je rozloha. Ostrava se rozpíná do tří světových stran do nekonečna. Na jihu vystupují z roviny krásné, zaoblené vrcholky Beskyd, na východě umělě nasypaná halda Ema, nejvyšší bod v Ostravě a a na západě je to známý ostravský obvod Poruba. Sever je pár kopečků přecházející do polské nížiny. Vítkovické vysoké pece tvoří jednu z ostravských dominantDalší dominantou jsou vítkovícké Vysoké pece. Bývalá fabrika na železo prakticky v centru města. Nyní je z celého komplexu muzeum, vyhlídková věž a obrovský areál pro festivaly, koncerty a různé společenské akce. Další areál o pár kilometru východně je Mittal Steel. Největší znečišťovatel ovzduší v Ostravě. Kouřilo se skutečně hodně, na druhou stranu všechno šlo od Ostravy pryč (převládající západní větry odnesou kouřové částice dále na jihovýchodní obce, které znečištěním značně trpí. Co mě ale nakone překvapilo asi nejvíce je množství parků a stromů. A to prosím ještě není listí. Ostrava má velmi široké ulice, takže kromě cesty a chodníků se vleze pás trávy se stromky. Nepočítaně parků tvoří konce prakticky každé druhé ulice. O tomhle si ostatní česká města mohou nechat jen zdát. Praha je betonová hrůza proti Ostravě. I následná procházka potvrdila to, co jsem shlédla shora. Všude zeleň a pruhy trávy. Přitom silnice nejsou zdaleka přecpány popojíždějícími auty. Ostrava má přes 300 tisíc obyvatel. Ale na prostoru velkém téměř jako Praha. Takže hustota osidlení je třikrát nižší. A jde to poznat. Relativní klid, zeleno a méně smradu než v našem hlavním městě.

Pigmentové skvrny

 

pigmentové skrvny kolem očí lze částečně odstranit laserem
Častokrát slýcháme, že bychom měli být šetrní k přírodě. Měli bychom třídit odpad, spalovat bio palivo, více využívat MHD, či jinou veřejnou přepravu a také kupovat výrobky jako např. prací prostředky, které neobsahují fosfáty a jiné různé látky, které zatěžují přírodu. Tohle je ale jen část toho, co bychom měli správně dělat. Musíme vzít na zřetel také to, že také my jsme součást přírody.
Takže nejen k přírodě je potřeba chovat se šetrně, aby nám co nejdéle vydržela, ale také k sobě samému bychom se měli chovat stejně obezřetně.
Je v povaze lidí, že jsou manipulovatelní trendy. Sama si uvědomuji, že jsem taková, teď už tedy ne tolik jako v pubertě, kdy jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, co je pro mé tělo šetrné a neinformovala jsem se, jaké jsou nežádoucí účinky. Bude to asi tím, že dokud se člověku něco nestane, tak se ničeho moc neobává a nic si nezjišťuje, aby tak tomu zlému předešel.
Zhruba před deseti lety jsem navštívila kosmetičku. Nikterak jsem se nedívala na recenze, nepovažovala jsem to za nutné. Jelikož jsem měla značně aknózní pleť, nechávala jsem si dělat hluboké čistění pleti. Je to tedy dost invazivní metoda, která s vnímáním slova kosmetika, jež si každý představí jako nějaký relax nemá vůbec nic společného. Nicméně, paní kosmetička mi v měsíci červnu nabídla, že by mi pomohl chemický peeling na pleť, ale že se musím vyhnout slunci. Já tedy měla před odjezdem do Turecka, na to mi paní kosmetička řekla, ať si přes hlavu přehodím nějaký ručník a obličej vůbec neopaluji. Teď se tomu musím smát, protože po tom, co jsem se bavila s různými lidmi, mi každý řekne, že chemický peeling se dělá pouze na podzim. A to včetně kožního lékaře ale také různých kosmetiček. Protože v jiných měsících hrozí vznik pigmentových skvrn, když na takto porušenou pokožku zasvítí slunce.
Samozřejmě jsem se tomu nevyhla, pravda je, že jsem až tak nebrala na velkou váhu, co mi kosmetička řekla, možná to bylo i tím, že jsem neměla tu špatnou zkušenost a řádně si to ani neprostudovala. Chyba se stala a pigmentové skvrny pod očima byly na světě. V létě když na mě zasvítí slunce, vyrazí daleko více a každý mi říká, že mám vypálené brýle. Vždy je vyvedu z omylu a potichu si postesknu. Nicméně jsem začala pátrat, co se s tím dá dělat. Většinou se ptám lidí, u kterých vidím, že mají stejný problém. Právě jedna taková slečna mi dala naději, když mi řekla o laseru. Měla stejné pigmentové skvrny pod očima, jejichž příčinou vzniku byla hormonální antikoncepce, jak podotkla. U další kamarádky se zase skvrny objevují dědičně. Takže dobré je, že v tom nejsem sama. Nicméně, co mi kdo poradil, bylo, buď si zajít ke kožní lékařce a ta to odstraní několika (např. třemi) sezeními kdy aplikuje právě peroxid a musí to být jedině na podzim a cenově tento zákrok celkem vychází do 500kč. Nebo si zajít na kosmetickou kliniku, kde tedy se skvrny odbourávají laserem, ale cenově to může být až 5000Kč, podle ošetřované plochy. Mezi těmito metodami je značný finanční rozdíl. Ovšem já stále více tíhnu k té laserové. Peroxid už opravdu na obličej dávat nechci, protože ten mi to způsobil. Nicméně mám na to ještě třičtvrtě roku, než bude podzim, takže ještě budu zvažovat, nebo šetřit. ☺
Momentálně se snažím na pleť dávat jen samé přírodní věci a přírodní kosmetiku, abych nějak zmírnila to, co jsem mu provedla. A to, že existuje laser, je pro mě opravdu naděje, že budu moct chodit mezi lidi bez make-upu a ti se už nebudou divit, mému zvláštnímu opálení. Na to se opravdu moc těším.