Rubrika: Nezařazené

Budoucnost automobilů, má být elektrická. Chceš být moderní a jít s dobou? Pořiď si elektromobil. Tady Vám představím, co je dobré vědět při koupi, jejich výhody a nevýhody.

Řada z nás ocení, že jezdí po městě bezemisně. Jeho elektromotor je tichý, nemá klasickou převodovku, jen redukční převod z elektromotoru na kola. Velkou výhodou jsou nízké provozní náklady. A to převážně, že budete automobil dobíjet doma, ne na veřejných stanicích. Ptáte se kolik stojí kilometr za hodinu? Může to být okolo 30 haléřů či korunu. Ale při dobíjení na veřejných stanicích, Například na stanicích ČEZu zaplatí registrovaný uživatel za kilowatthodinu běžně 7,50 koruny. V současné době s elektromobilem můžete zdarma parkovat v Praze ve fialových a modrých zónách pro rezidenty a zároveň si nemusíte kupovat dálniční známku. Podmínkou proto vše je mít speciální značku EL.

Co se týká povinného ručení či havarijního, tak žádné výjimky zatím nejsou. Elektromobily mají i levnější servis, protože neřešíte výměnu oleje a šetříte brzdy. Co se týká baterie, tak zhruba budete měnit po najetých 160 000 km. Samozřejmě může se u jednotlivých vozidel trošku lišit.

Velkou nevýhodou je dlouhé dobíjení elektromobilů, pokud tedy nedobíjíte doma. Jeho délka záleží na dobíjecí stanici, stavu a technice akumulátoru. Určitě tedy mít dobíjecí stanici doma a to počítejte i s několika desítky tisíc navíc či někde poblíž vaší práce. Vysoká pořizovací cena u elektroautomobilů  je pro nadšence, kteří si ho mohou dovolit.

Česká značka Škoda nabízí auto Citigo s elektrickou verzi s dojezdem do 200 km, je vhodné jako druhé auto do rodiny, něco většího nabízí Mazda MX-30 s reálným dojezdem také do 200 km. Nebo třeba Renault Zoe či Mini Cooper SE.

Třídíte doma odpad? Třídění odpadu je sběr jednotlivých druhů odpadů (papír, sklo, plasty, bioodpad…) odděleně od ostatních. Sběr odpadu se třídí ve speciálních kontejnerech označených jednotlivými barvami, které mají i mezinárodní charakter. Odpad se třídí, aby ho bylo možno recyklovat, třídění odpadu má hlavně velký ekologický význam.

Druhy odpadu rozdělujeme na sklo, plasty, nápojové kontejnery, bioodpad, nebezpečný odpad, elektrotechnické výrobky. Nejčastěji se v ČR sváží takto: plasty 2x týdně, papír 1x týdně, sklo 1x za 4 týdny. Teď něco o jednotlivých odpadech:

Do zelených kontejnerů na  sklo je možné vhazovat nevratné láhve od nápojů, skleněné nádoby. Do kontejnerů naopak nevhazujeme keramiku, porcelán, žárovky, zrcadla. Do žlutých kontejnerů na plasty vhazujeme stlačené PET láhve od nápojů, kelímky, sáčky, obaly z plastů, a naopak nevhazujeme guma, PVC, pneumatiky, linolea. Do modrých kontejnerů na papír dáváme časopisy, noviny, krabice. Nevadí ani papír s kancelářskými sponkami. Nepatří uhlový, mastný, promáčený nebo jakkoliv znečištěný papír. Tyto materiály nelze už nadále recyklovat. Nápojové kartony jsou obaly Tetra Pak. Pro sběr nápojových kartonů slouží speciální oranžové popelnice.

Do Bioodpadu patří slupky od ovoce, zeleniny. Do nebezpečného odpadu patří léky. Do šedých kontejnerů patří kovy. A jen drobné věci jako plechovky, kovové tuby, alobal, šroubky. Větší věci lze odvést na sběrné dvory. Do kontejnerů nepatří těžké nebo toxické kovy, plechovky od barev, ani domácí spotřebiče. Tento odpad přijímají sběrné dvory.  

Jako malá jsem vyrůstala na vesnici, kde byli poblíž čisté lesy, pole, rybníky, příroda, klid. Dnešní doba je jiná, uspěchaná, plná shonu, elektroniky, znečištěného ovzduší, v lesích skládky, odpadky. Pojďme se vrátit o několik desítek let zpátky a začněme se k přírodě zase chovat pěkně a ona nám to brzy vrátí. Zaměřila bych se na čistotu lesa a jeho okolí. Les je klidné místo, nabízející nám relaxaci a návrat k přirozenému vnímání přírody. Bez odpadků a skládek, plné rostlin a živočichů. Má regenerační účinky na mysl, zdraví a vitalitu.

Monitorování lesů provádíme na základě dobrovolníků, škol, příspěvkových organizací, dětskými tábory. Kdy sbíráme odpadky, plasty, kovy, upozorňujeme na skládky. Mezi nejčastější odpadky patří láhve, plechovky, plastové nebo hliníkové kelímky a vaničky. Velkou skupinou jsou samostatné střepy. Kdy např. odhození plechovky v lese, její rozložení trvá i 15 let, když by ji nějaký dobrák nezvedl.  Během monitorování lesních lokalit se samozřejmě setkáváme i s místy ploch zasaženými kůrovcem. Neboť i toto slouží k čistému a zdravému lesu. Obeznámíme o tom majitele lesa popř. mapujeme tyto poškozené oblasti.

Sázíme stromky především na podzim, lépe listnáče, které mají lepší předpoklady, že zakoření, jsou dlouhověké a mají více kyslíku. Nebo formou sbíráním, kdy je úroda stromových plodů, kaštany, ořechy, žaludy, bukvice. Nejjednodušší varianta je – sázejte hned a blízko sebe, hustě. Je to dobrá zábava pro rodiny s dětmi, když jdete na procházku či výlet do přírody. Nejde pouze o les, ale i lásku dětí k přírodě. Vždyť to budou oni, kteří na této planetě budou žít dál.

Nároky na vodu neustále rostou a rozpory mezi její potřebou a kapacitou vodních zdrojů se pořád zvyšují. Světový den vody připadá na 22. března, kde si připomínáme jak je pro nás a naši zemi voda důležitá. Čistírna odpadních vod, nazývaná taky zkratkou ČOV, je proces ve kterém dochází k čištění odpadních vod.

Vždyť donedávna ani některá velká města neměla svou vlastní čistírnu odpadních vod. Výstavbou čistíren odpadních vod se kvalita povrchových vod postupně zlepšuje. Nejpoužívanější jsou mechanicko-biologické čistírny.  Mechanické čištění slouží pro odstranění nerozpuštěných látek, které tvoří podstatnou část znečištění vod. Mechanické čištění je v čistírně vždy prvním, někdy se používá i jako třetí stupeň. Slouží k čištění průmyslových a odpadních vod ze zemědělské výroby. Odpadní voda, je voda, jejíž kvalita byla zhoršena lidskou činností. Znečištění mohlo být způsobeno rozpuštěnými nebo nerozpuštěnými látkami.

Zákon o vodách říká, že za odpadní vody se považují vody, použité v sídlištích, obcích, domech, v závodech, ve zdravotnických zařízeních, pokud po použití mají změněnou jakost, jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Druhy odpadních vod máme, splaškové (domácnosti), městské, průmyslové, zemědělské a dešťové (vznikají srážkami, které jsou odváděny kanalizací do recipientu).

Čistírna odpadních vod probíhá jako předčištění, její fáze dočištění probíhá v tzv. recipientu. Samozřejmě jsou budovány i další objekty na likvidaci kalů, jako jsou kalová a plynová hospodářství. Vypouštění odpadních vod je řízeno zákony České republiky.

Taky se chystáte stavět Váš vysněný dům a zvažujete možnosti fotovoltaiky? Co to vlastně je? Pojďme se na to podívat. Fotovoltaika je metoda přímé přeměny slunečního záření na elektřinu s využitím fotoelektrického jevu na velkoplošných polovodičových fotodiodách. Diody se nazývají fotovoltaické články a jsou většinou sestavovány do veklých celků – fotovoltaických panelů. Jeden solární panel vydá ze sebe energii (do cca 300 W) pro napájení jako je např. rozhlasový přijímač.

O fotovoltaické systémy roste velký zájem. Jejich výhody jsou, že během výroby elektrické energie neznečišťuje životní prostředí a nevznikají emise skleníkových plynů. Vyžadují minimální údržbu a energie slunce je zadarmo. Provozní náklady jsou velmi nízké. Nevýhodou tohoto zařízení je, že solární energie není funkční v noci a je za špatného počasí nespolehlivá.  Výkupní cena je dotována poplatky, které platí všichni odběratelé v ČR. Dotační programy jsou nastaveny tak, aby každá byl šetrný k životnímu prostředí a byl energeticky nezávislý.

Dotace nová zelená úsporám podporuje instalace systémů pro rodinné domy, aby si každá domácnost mohla sama vyrobit tolik energie, kolik potřebuje. Kdysi platilo, čím větší elektrárna tím víc energie a víc dostanu, dnes to už ale neplatí. Abych získala dotaci na instalaci fotovoltaických panelů, musí být navrženo tak, aby 70 % vyrobené energie bylo spotřebováno elektrickými spotřebiči, co uživatel využívá. Úspora představuje snížení poplatků za energii.  Instalace proběhne během jediného dne a pak už jen šetříte. Tak zkuste nad tím popřemýšlet, jestli zrovna Vám, by se to nehodilo.

Skandinávské země jsou vzorem v mnoha oblastech. I když bohužel počet těchto oblastí se postupně snižuje. Např. vychvalované skandinávské školství (a jeho reforma v devadesátých letech) se rok od roku zhoršuje a země už dávno spadly z prvních příček. V něčem ale jsou vzorem stále a pro celý svět. Recyklace plastových lahví.

Už když jsem před 10 roky byl několik týdnů v Norsku, tak jsem sebral kdejakou láhev a s radostí ji vracel a inkasoval peníze. Na celém světě se 91% plastových lahví nerecykluje, tzn. končí ve spalovnách či skládkách (a třeba mořích). Výroba nové láhve je totiž dražší než recyklace. Přes počáteční finanční injekce norského státu je dnes recyklace plastu v Norsku v plusu.

Jak na to vyzráli? Celkem jednoduše. Na každou platovou láhev je záloha v hodnotě cca 6 Kč (tj. je jakoby u nás byla cena kolem 2 kč). A lidé lahve nevyhazují ale vrací. Maji prostě v hlavě nastaveno, že si koupili pouze pití a láhev je pouze půjčená. I když půjčená částka nemá vysokou hodnotu, jsou půjčky od toho, aby se vracely. A tak Norové lahve vrací. Stejně tak výrobci lahví musí recyklovat na 95% jinak podlehnou vysokému zdanění.

Ale ať pouze nepějeme. Ve finále, ať už jsou sankce nebo, je recyklace pořád finančně i energeticky náročnější než výroba nové láhve. Je tedy otázka, čemu vlastně přispívá. Snad jedině ušetřené ropě, které Norsko má ohromné zásoby a dobře to vědí. Chtějí aby se ropa používala co nejdéle. Norsko je silně socialistický stát se navenek tváří chytře a ekologicky. Pravdou je, že bez ropy byl jen chudá severská země plná opíjejících se lidí.

Posledních 10 let v naší společnosti (rozuměj Západ) je ve znamení ekologie a šetrné přístupu k přírodě. Trendy je vše, kde v názvu najdete Eco. I když často můžeme o šetrnější výrobě ekologických výrobků polemizovat, globálně vzato jsou opravdu o něco šetrnější na výrobu a následně pro krajinné prostředí.

Nejinak je tomu i ve stavebnictví, kde jsou trendy pasivní domy, které s minimem dodané energie se lehce vytápí i chladí. Když už nestavíte pasivní stavbu, můžete získat dotaci na nový kotel na elektřinu či používa k vytápění solární panely na střeše. Dotovaná je i instalace tepelného čerpadla. Kdo nechce ani toto, obvykle se pustí do izolování domu, tzv. zateplení nemovitosti (i na to je možné získat dotaci). Zateplení (zpravidla polystyrenovými deskami) sníží náklady na vytápění domu. Je vhodné vyměnit i za lépe těsnící okna. Celkové náklady se vám tedy sníží a vaše nemovitost se zřejmě posune do vyšší-lepší třídy energetické náročnosti budov.

Co to znamená? Termín energetický štítek většina z nás dobře zná, ale jen málokdo ví, k čemu je vlastně dobrý. Ve skutečnosti se dokument nazývá průkaz energetické náročnosti budov. Ne, neušetří vám žádnou energii ani peníze. Slouží k tomu, aby každá budova byla jednoznačně zařazena do některé ze skupin a bylo hned jasné, jak je její vytápění náročné (jednoduše řečeno). To že lidé průkaz nazývají nesprávně jako energetický štítek je již jen detail.

Kdy je potřeba energetický štítek? Téměř ve všech situacích kdy chcete nakládat s nemovitostí. Tzn. pokud chcete byt či dům pronajmout, při rekonstrukci domu, u nových staveb, apod. Dále např. všechny veřejné budovy jej musí mít vyvěšený u vchodu. Musí jej mít také bytová družstva nebo společenství vlastníků bytů. Naopak není potřeba u průmyslových objektů, garáží apod. Vyhotovení štítků zajišťují certifikovaní energetičtí specialisté a zaplatíte za něj od 3500 u rodinných domů až po 10000 u velkých bytových domů.

Erotika je běžnou součástí našeho života. Již dávno se ale neomezuje pouze na vlastní ložnici, ale setkáváme se s ní ve společenském životě. Nejčastěji tedy v televizi. Není film, kde by se aspoň jednou neobjevil hluboký výstřih hlavní hrdinky nebo rovnou pohled na její prsa. Přesto je většina lidí stydlivějších, hůře se seznamují a spíše se upínají k životu na internetu. Naleznete zde nespočetně porna zdarma a na každodenní masturbaci vám to bohatě postačí. Nemáte pak ani touhu po nějakém sexuálním životě.

Pokud však vaše touha ještě hoří, jen zrovna nemáte partnera (nebo spolu nemáte milostný život), je zde šance. Erotické pomůcky vás spasí. Je neuvěřitelné, že přestože ve filmech je nahota a erotický vtip zcela běžný, tak erotické pomůcky jsou tabu. Nemluví se o nich, nepíše a žádné známé osobnosti je masově nepropagují. Přesto erotická hračka vibrátor pomohla nejedné ženě z deprese, samoty a ukojila sexuální touhu.

V česku má vibrátor zrhuba 30% domácností. To je málo, protože na západě je to až 50%. A lidé kteří jej mají, tak vědí proč:

1) osamocené ženy si mohou užívat „sexuální styk“ kdy chtějí. Bez bázně si tento umělý penis strčit do libovolného otvoru. Nikdy se neunaví a stále bude vrnět (samozřejmě, sem tam musíte dobít či vyměnit baterie). Dosažení orgasmu s vibrátorem je mnohem jednodušší než s chlapem. Děláte si totiž přesně co máte ráda. Existují vibrátory na dráždění klitorisu a rychlost orgasmu se počítá doslova v několika minutách.

2) smíšené páry (muž + žena) mohou robertek použít pro oživení svých erotických hrátek. Pánové se mohou s vibrátorem prostřídat a dopřát svému penisu chvíli odpočinku. Pro ženu tak bude styk mnohem delší s větší šanci na dosažení orgasmu. Odvážnější ženy si mohou dopřát „pod obojí způsobou“. Tedy penis i vibrátor najednou, do každé dírky jeden. A nakonec i ženy mohou svému chlapovi pořádně protáhnout zadeček. Pánům se to určitě bude líbit

3) homosexuální páry vibrátor využijí úplně stejně jako smíšené. Známá věc je, že tato skupina je také mnohem zběhlejší v používání erotických pomůcek.

Rozhodně využijte příležitosti dnešní moderní doby a neomezujte se jen na nejnovější mobily. Kupte si online i nejnovější erotické pomůcky. Ukájejte své sexuální fantazie každý den, kdy budete chtít.

Jako milovník přírody jsem si chtěla i doma navodit fajn atmosféru a nádech přírody. Kytek už mám po oknech dost, zelené barvy také. Možnost, jak si upravit interiér jsou obrazy na stěny či celé stěny pokrýt tapetami. Hledala jsem na eshopu vasetapety.cz mezi tisícovkami hezkých vzorů tapet. Přestože přírodních motivů zde je spoustu, žádný neodpovídal mé představě. Květinové vzory jsou vyloženě dekorační. Žádný nevypadá jako ve skutečnosti. Možná jen šedá zeď s břečťanem, ale ta se do obýváku příliš nehodí. Řešení mi nakonec nabídl sám eshop, který jsem oslovila.

Fototapety na míru

Ideálním řešením pro mě jsou fototapety na zakázku. Je to jednoduché. Nejdříve se rozmyslíte, kam budete obrázek chtít lepit. Pokud chcete na hladký povrch (kachličky, nabýtek,..) tak použitjete samolepící fólii. Ta se lepí poměrně snadno a dobře drží. Po nalepení jí můžete několikrát stáhnout a přiložit znovu, dokud to není dokonalé. Mám to osobně vyzkoušeno, takže pokud máte starý nábytek, samolepící tapeta je řešením. A pokud chcete vlastní vzor, tak samolepící fototapeta je přesně to co hledáte. Já jsem však potřebovala lepit na zeď. Je to zeď za gaučem. Rozměr asi 5 x 2,5 m, tedy dosti velká. Počítala jsem s rozpočtem kolem pětitisíc. Z jejich nabízených fotek jsem si nevybrala. Nicméně mi nabídli výrobu fototapety na míru za velmi dobrých finančních podmínek. Našla jsem si několik obrázků na internetu a poslala. Dva z nich neprošly přes kvalitu. Grafik je nedoporučil pro tisk. Třetí obrázek prošel a eshop mi vytvořil náhled. Jedná se o vliesovou fototapetu, která je hladká a matná. Nechtěla jsem žádnou vodní úpravu, protože v obýváku je sucho. Motiv byl takový vodopád v lese.

Dodání trvalo asi 10 dní, ale stálo to za to čekání. Fototapeta byla dobře nařezaná, takže jsme s manželem usoudili, že ji nalepíme sami a musím říct, že se podařilo. Dostali jsme i speciální lepidlo k tomu. Výhoda tapetování je, že neuděláte nepořádek. Pokud opatrně nanášíte válečkem lepidlo na zeď a jezdíte po zdi pomaleji, lepidlo nestříká. V podstatě stačilo posunout gauč a na zem kolem stěny naskládat staré noviny.
Jestli hledáte řešení, jak zakrýt starou zeď, chcete vlastní obrázek, tak zkuste fototapety na míru. Fototapety na zakázku jsou sice o něco dražší, než klasické sériově prodávané, ale výsledek je originál, který nikdo nemá. Lepení je docela snadné a zvládnou to i méně zdatní jedinci. Na internetu lze koupit i papírové fototapety. Jsou sice levnější, ale budou se vám hůře lepit (jestli vůbec půjdou) a možná je budete muset dát do rámu. Vliesové fototapety jsou super. Jsou lehké, prodyšné, izolují teplo i zvuk. Jednoduše řečeno, materiál pro interiéry budoucnosti.

V poslední době se na evropské úrovni začíná více řešit mrhání s potravinami. Jedním z kroku je informovanost obyvatelstva, které je největším vyhazovatelem (sami si uvědomte, kolik jídla vyhodíte za týden a vynásobte x 52). Hned v závěsu je však logistika potravin. Tedy cesta od výrobce po obchod (plus vyhazování samotnými obchody). Odhad je, že se vyhodí kolem 88 miliónů tun jídla. Při počtu 450 miliónů občanů EU je to téměř 200 kg potravin na hlavu.
Umíte si představit kolik to je ? To je 200 kilogramových bochníků chleba. 400 plechovek s lunchmeatem. Asi 800 jablek. 200 Kg potravin by vám mělo vystačit na víc jak půl roku života. Tzn. že vyhodíme polovinu všeho jídla. Samozřejmě se do toho započítávají potraviny vyhozené potravinovými firmami.

Existuje několik studií, které se snaží zjistit, jakým způsobem by mohl potravinový řetězec (od výrobce po spotřebitele) ušetřit. Základem je kooperace všech subjektů výrobního a dodavatelského řetězce. Plýtvání ve finále znamená, že vyrábíme téměř o polovinu potravin více, než skutečně spotřebujeme (a navíc spotřebujeme více, než bychom normálně měli). Pokud bychom zlepšili potravinovou logistiku, znamenalo by to, že není třeba tolik vyrábět. To by se samozřejmě nelíbilo zemědělcům. Nižší potřeba výroby by vedla ke snížení a omezení zemědělských dotací, které kroutí potravinový trh. Pokud bychom náhle snížili výrobu potravin o polovinu, tak by to mělo výrazný dopad i na samotné obchody-řetězce, které by spíše ušetřily (nemusely by utrácet za likvidaci potravin a logistiku). Méně práce by ale měli i dopravci.

Je smutné, že k tomu abychom se najedli a fungoval systém distribuce potravin, je potřeba vyrobit o 50% více potravin, s tím, že se těch 50% nakonec vyhodí.

Průzkumy mezi občany ukazují, že nejméně 95% obyvatel ČR třídí nějaký odpad. Obvykle odpovídají, že papír (88%), sklo (90%) a plasty (93%). To jsou skutečně pěkná vysoká čísla. Problémem této statistiky je, jak často dojde k porušení třídění. Znáte to, máte plný koš s plastem tak tu petku narvete do směsného odpadní koše. To je ale pořád nic ve srovnání s lidmi, kteří tvrdí, že třídí, ale ve skutečnosti opravdu jen zřídka. Takových je dle odhadu asi 25%. Tzn. že ve skutečnosti třídí pravidelně kolem 70% obyvatel. Díky zarytým netřídičům a nepravidelným třídičům končí velké procento recyklovaných surovin vždy ve směsném odpadu (tzn. zpětně nedobytné suroviny, protože skončí někde ve spalovně, v horším případě pak zahrnuty v zemi) a není možné je dále zužitkovat.

Přitom povědomost o třídění je velmi vysoká. V dospělé populaci považuje třídění za užitečné 83% lidí. U dětí a studentů je to dokonce 93%. Trochu nižší čísla se zjistila pro třídění baterií (baterie ve směsném odpadu vytváří pozdějí velkou ekologickou zátěž – ať už při spalování nebo při skládkování). Obecně pak čísla říkají, že většina lidí, kteří třídí, jsou lidé s vyšším vzděláním, uvědomělí se zájmy o své okolí. Naopak netřídiči jsou zpravidla lidé se základním vzděláním.

Baterie jsou problém

Přestože vysoká čísla o uvědomění populace o nutnosti třídit baterie existují, realita odevzdaných baterií nesedí. Odevzdaných použitých baterií je v průměru asi 7 miliónů za rok. Ve skutečnosti je však v oběhu domácností asi 14 miliónů použitých baterií. Šáhněte si do vlastního svědomí. Máte doma nějaké použité baterie, které leží v zastrčené krabici od bot ve skříni ? Já určitě ano. A počítám, že jich bude minimálně pět. Toto ovšem souvisí také s tím, že stále méně domácností má potřebu kupovat baterie nové. Většina drobné elektroniky je dnes na dobíjení USB kabelem a potřeba baterií se smrskla na televizní ovladač a budík. Proto Vás pár baterií schovaných někde po skříních příliš netlačí, protože se již nehromadí. Naše planeta si ovšem určitě zaslouží, aby jste je našli a odnesli do sběrného dvora, obchodu s elektronikou či nejbližšího kontejneru s otvorem na vhazování baterií.

Přichází doba kdy se smývají rozdíly značek a lidé pomalu přestávají vnímat rozdíl, jakou značku kupují. Jde již především o kvalitu daného produktu, než o obrázek loga, který je na límečku. Většina už ani žádné viditelné logo nechce. Co se týče materiálů, tak zde je situace stále stejná. Vnímáme, z čeho je daný produkt vyroben a chceme jej získat v co největší kvalitě. Trh s pravou kůží zažívá po stovkách let růstu konečně útlum. Ano, píši konečně. Kvůli kůži (nemluvíme o kožešínách, to je zcela jiný příběh) jsou farmy plné zvířat, která jsou chována nejen pro maso, ale spousty z nich už jen pro kůži. V posledních letech však módní průmysl účelově ustupuje od pravé kůže a nahrazuje ji tzv. umělou kůží (dále také PU kůže, ekokůže, koženka, Genuine leather a další označení). Nejlépe se používá pro bundy a kabelky. Trh s kabelkami je obrovský a ročně se zde otočí miliardy dolarů. V posledních letech se výroba umělé kůže zdokonalila. Buď se používá kožených zbytků, které se pomelou a vaří dohromady s umělou náhražkou. Tím vznikne hmota, která je od skutečné kůže prakticky nerozpoznatelná. Vyrábějí se z ní i luxusní kabelky známých značek. Přestože nesmí nést označení „kožená“, zákaznice toto přestávají vnímat. Tyto „kožené kabelky“ jsou oblíbené i kvůli nižší ceně. Ta je i více než poloviční protože cena umělého materiálu je jen zlomek ceny pravé kůže. Díky tomu, že si koupíte produkt z umělé kůže, si můžete za stejné peníze koupit více různých kusů. Navíc lesklé plochy na kabelkách nebo celo lakované kabelky rozhodně z kůže nejsou. Jedná si již čistě o speciálně upravenou umělou hmotu. U některého typu zboží nelze umělou kůži nahradit. Typicky boty. Ekokůže je přeci jenom náchylnější na mechanické opotřebení (oděry, ohýbání) a boty Vám nevydrží dlouho. Proto obuvnický průmysl zatím umělé kůži nepřišel na chuť.

Výhody umělé kůže jsou tedy zřejmé. Ušetří se zbytečný chov hospodářských zvířat a jejich utrpení na jatkách. Pořizovací cena produktů je nižší. Vzhled je již zcela stejný a např. u luxusní kabelky nepoznáte jestli jde o pravou či umělou. Můžete si jich koupit více pro každou přiležitost.

Tygři patří mezi ohrožené druhy zvířat, to se všeobecně ví. Tyto krásné šelmy jsou ve volné přírodě bohužel ohroženým druhem. Proto bychom je měli chránit a snažit se o zachování tohoto druhu i pro budoucí generace. Navzdory tomu, že je mnoho lidí, kteří tygrům upřímně drží palce, bohužel se najde i dost takových, jimž je jejich osud lhostejný. Jak jinak vysvětlit skutečnost, že thajské úřady našly v buddhistickém chrámu Kánťanaburí na západ od Bangkoku, který je thajskou metropolí, mrtvoly zhruba 40 tygřích mláďat. Ve zdejším chrámu se totiž ve velkém chovají tygři, což samozřejmě velmi láká turisty, kteří sem jezdí nádherné divoké šelmy obdivovat. Jenže stinnou stránkou tohoto chovu je skutečnost, že lidé, kteří se pohybují kolem chrámu, tedy zdejší mniši, čelí podezření z nelegálního obchodu se zvířaty a zároveň i výrobky z nich. Stále je totiž dost lidí, kteří i na počátku 21. století věří v zázračné ingredience pocházející ze zvířat a neváhají tyto nevinné tvory kvůli tomu vybíjet. Například prášek z tygřích kostí považují za silné afrodisiakum. Proto se úřady rozhodly rázně zakročit a řadu zvířat z chrámu odvézt. Mohutná zvířata, která ve svém přirozeném prostředí v podstatě nemají konkurenci a přirozené nepřátele, proto uspávají a následně vozí pryč z chrámu. Zrodilo se totiž podezření, že jsou zde zvířata týrána a ilegálně prodávána dál. Svědčí o tom především nález 40 mrtvých mláďat uložených v mrazáku. Je otázkou proč byla tato mrtvá mláďata uchovávána, zda neměla sloužit právě k výrobě podivných afrodiziak. Přitom šelem je zde v chrámu obrovské množství. Uvádí se, že zde chovají celkem 137 těchto kočkovitých šelem.

Palmový olej je v současnosti velice žhavým tématem, které hýbe světovou veřejností. Mnozí výrobci jsou kritizováni, že jim jde především o jejich zisky a otázky související s životním prostředím je nijak zvlášť nezajímají. Jak jinak by mohli ve svých výrobcích používat ve velké míře palmový tuk, který tvoří velmi levnou náhražku jinak mnohem dražších surovin? Jde zde především o úspory, protože díky palmovému tuku se suroviny na výrobu podstatně zlevní. Co na tom, že palmový tuk je s obsahem nasycených mastných kyselin v podstatě zdraví škodlivý, protože přispívá ke zvýšení hladiny cholesterolu a de facto přímo ohrožuje lidské zdraví. Hrozí srdečně cévní a mozkové příhody. Otázka lidského zdraví je ale jenom jednou stranou mince. Tou druhou je skutečnost, že se díky výrobě palmové oleje ničí palmové háje, deštné pralesy, které tvoří plíce naší planety. Lesy se totiž kácejí právě kvůli vzniku obřích plantáží, na nichž se pěstují tisíce palem. Odpor proti palmovému oleji proto vzrůstá. Jenže mnozí výrobci to neřeší. Co na tom, že sušenka, ve které jsou kvalitní výchozí suroviny nahrazeny zčásti palmovým olejem, není dobrá a je v podstatě kalorickou a tukovou bombou, když je levná? Cena je pro mnohé tím hlavním argumentem ve všem. Ovšem nechuť k této surovině stále sílí. Už 1. února 2016 vznikla výzva ke spotřebitelskému bojkotu výrobků, které palmový olej obsahují. Už do dubna, tedy za pouhé tři měsíce své existenci si tahle výzva připsala na své konto hodně bodů. Zajímají se o ni nejenom spotřebitelé, ale i výrobci, což je samozřejmě dobře. Někteří neváhají a do boje za svět s menším podílem palmového oleje se čile zapojují.

Určitě si z hodin dějepisu pamatujete zmínku o tom, že ve starém Římě používali nádobí z olova, což mohlo vést ke chronickým otravám. Ovšem i když se tento druh nádobí už v současnosti nepoužívá, i tak může dojít k otravě. Ukázala to nedávná akce spolku Arnika, který pod heslem „Jezme bez jedů“ zkoumal stovky kusů potištěného porcelánu, ze kterého jíme. Kdo by si myslet, že všechny byly zdravotně naprosto nezávadné, hluboce se mýlí. Právě naopak. Velká většina analyzovaných kousků obsahuje docela velké množství olova! Samozřejmě tento těžký kov nenajdeme přímo ve hmotě nádobí, které je porcelánové, ale na jeho povrchu v potisku. Pozor tedy na zdobené nádobí, právě barvy, které se na ornamenty v podobě květin či jiných tvarů používají, mohou být jedovaté. Nechtěně se tak otravujeme jako staří Římané. Celkem varující je i skutečnost, že olovo obsahovaly i výrobky, které jsou určeny pro děti. Tedy nádobí, ze kterého může pravidelně jíst třeba váš potomek. Je přitom třeba zdůraznit, že právě dětský organismus je k těžkým kovům citlivější než organismus dospělého a o to je tento fakt alarmující a zarážející. Odborníci na ekologii navíc upozorňují na skutečnost, že i když se zpřísňují limity Evropské unie na olovo, nezabývají se bohužel právě porcelánovým a skleněným nádobím. I když od 1. června 2016 platí limity REACH omezující olovo ve výrobcích, nádobí v nich bohužel zahrnuto není. Proto je podle Arniky velká škoda a především chyba, že nové předpisy toto nezahrnují. Výzkum totiž ukázal v podstatě téměř šokující zjištění: 90 % ze 300 kousků potištěného skla a porcelánu překračovalo limit obsahu olova až desetkrát proti povolenému množství.

Velkou módou se už před nějakou dobou stalo jíst biopotraviny. Biotrend zasáhl v posledních letech ovšem také do módy. Stále populárnější je oblékat se v souladu s přírodou. Zkrátka ekooděvy jsou v současnosti velice silným trendem. Velcí výrobci, když chtějí zjistit, jak jsou na tom s ekologií, využívají takzvaný Eco Index, zavedený sdružením průmyslu outdoorového oblečení Outdoor Industry Association a European Outdoor Group. Pod tímto indexem se skrývá software, v němž firma vyplňuje nejrůznější otázky, jež mapují výrobu od jejích prvopočátků, tedy od získávání surovin, přes celé zpracování, tedy výrobu, až do fáze recyklace. Poctivým vyplněním všech těchto parametrů se vytvoří ekologické skóre. Vzniká na jednoduchém principu, a sice že pokud porušujete ochranu životního prostředí, ztrácíte body. Ovšem například využívá přírodních materiálů, samozřejmě není jedinou věcí, která se zde hodnotí. Součástí dotazníku je třeba i to, v jakých podmínkách se vyrábí. Body se tak mohou ztrácet třeba za to, že se výroba přesouvá do zemí třetího světa kvůli velmi levným pracovním silám. Také se hodnotí, jak jsou placeni dělníci, v jakých podmínkách vyrábí. Vychází se z filozofie, že výrobky mají vydržet co nejdéle. Když se budou výrobky, tedy i oblečení a móda vyrábět kvalitní a v menším počtu a déle vydrží, znamená to naprosto jednoznačně velkou úsporu surovin. S tím samozřejmě úzce souvisí i šetření energií. Když se bude méně vyrábět a méně plýtvat, úspory porostou a vše se pozitivním způsobem promítne i do stavu životního prostředí. Systém kvalitativních norem tak bude vyjadřovat i to, zda proces výroby proběhl způsobem, který je přátelský k našemu životnímu prostředí.

Geopark je poměrně novým pojmem ve slovníku životního prostředí. Jedná se o území, které je cenné z hlediska geologického vývoje Země a krajiny. Kromě geologických jevů se posuzují kulturní a ekologické zajímavsti nebo archeologické a historické památky. Území nemá vymezený žádný stupeň ochrany, nijak neomezuje běžnou lidskou činnost (kromě těch částí, které leží již v zóně nějakého stupně ochrany – např. chráněná krajinná oblast). Celkem je již vymezeno šest geoparků (Český Ráj, Egeria, GeoLoci, Železné Hory, Kraj blanických rytířů a Podbeskydí). Sedmým novým geoparkem je Ralsko.

Oblast má rozlohu přes 300 Km2 a leží v katastru Ralsko, Doks, Hamr na jezeře, vše poblíž České Lípy. Veřejně prospěšná společnost Geopark Ralsko slavnostně převezme 26. května certifikát uvedení do platnosti. V Libereckém kraji se již nachází geopark Český ráj, který dokonce patří do evropské sítě geoparků. Cílem vyhlášení je poměrně zapomenuté území, které kdysi bývalo vojenským újezdem. Od vyhlášení geoparku se slibuje zvýšení známosti Ralska a zvýšený počet turistů. Přestože zatím chybí turistická infrastruktura (nedostatek ubytování, málo hospod a restaurací, nepříliš hustá síť turistických stezek a cyklostezek), již několik let se lidé kolem VOS Geopark Ralsko snaží uvést tuto oblast ve známost. Potenciál vydí právě ve zlepšení služeb pro pěší i cyklisty, aby jich více zavítalo do krásného Ralska.

Prozatím bylo investováno přes 5 miliónů korun do turistické infrastruktury. Prozatím vzniklo několik naučných stezek, zastřešená odpočivadla a další drobné stavby. Nutno říci, že lidé kolem geoparku (zpravidla VOS nebo občanské sdružení) bývají tou hybnou silou, která posunuje atratktivitu, z hlediska pohledu turistů, nahoru. V tomto i příštím roce je již náplánováno několik naučných i kulturních akcí (např. festival Proměny v Geoparku Ralsko, setkání s významnými evropskými hybateli kolem situace geoparků, školy v přírodě a další.

Ralsko má celou řadu přírodních hodnot. Mezi nejvýznamnější patří Vranovské skály s Juliinou vyhlídkou, zbytky hradu na vrchu Stochánek, hnízdiště výra velkého na Širokém kameni, Skalní divadlo se Skalní branou, rašeliniště u Černého rybníka posetého bílými lekníny a několik dalších.

Pro domácnosti (respektive vesnické domácnosti) chystá ministerstvo životního prostředí novou dotaci. Jedná se o oblast lepšího hospodaření s dešťovou vodou. Ministerstvo tak reaguje na situaci v lońském roce, kdy padla většina teplotních rekordů (těch tropických). Tato novinka na dotačním trhu byla novinářům sdělena na setkání zástupců Visegradské čtyřky (plus Rumunska a Bulharska) pro otázky životního prostředí. Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) novinářům řekl, že celková hodnota dotace bude několik set miliónů korun a peníze budou budou moci žadatelé využít na postavení retenční nádrže. Zatím není jasné, zda budou moci programu využít zájemci z celé republiky nebo jen z oblastí, které jsou suchem nejvíce ohroženy (za všechny například Jihomoravský kraj). Stejně tak se zatím jedná o samotnou výši a podmínky obdržené dotace.

Inspiraci nalezlo ministerstvo u tzv. kotlíkové dotace, kdy si žadatel mohl pořídit nový úsporný kotel za minimální vlastní náklady. „Podobně chceme lidem nabídnout dotační podporu pro pořízení retenční nádrže. Hodně obvytel již takéto zařízení na zahradě má a vodu používá například pro zalévání ale také na splachování záchodu“ komentoval novinářům Brabec.

Běžně stojí pořízení nádrže o velikosti několika krychlových metrů do 20 000 Kč (včetně materiálu a práce). Voda je pak sbírána v průběhu deště pomocí systému okapů a drenáží. Dešťová voda stéká do nádrže. Při naplnění přebytečná voda odtéká přes přepad. Zatím se uvažuje o výši dotace kolem 50% a peníze by se měly brát ze Státního fondu životního prostředí. Ministerstvo již letos dalo bokem 50 miliónů korun pro nejvíce postižené obce. Tato pobídka však platí přímo pouze pro obce. Šanci uspět mají projekty, které chtějí například využívat dešťovou vodu. Voda ze srážek lze použít jako užitková pro zahradu nebo splachování. Také lze vodu vyčistit a použít jako užitkovou v domácnosti (mytí nádobí, praní apod. Projekt by mohl mít vysokou poptávku po loňském suchém roce, kdy desítky obcí a tisíce domácností byly několik týdnu v krizovém režimu.

Kvůli útlumu těžby dochází k propouštění nejev v Ostravsko – Karvinských dolech, ale také v hnědouhelných dolech v severo-západních Čechách. Vláda byla vyzvána pěti ekologickými organizacemi, aby schválila příspěvky i pro tyto horníky. Kabinet navrhuje získat peníze na tyto příspěvky ze zvýšeného poplatku za těžbu. Podle návrhu by měli příspěvek dostávat nejen zaměstnanic OKD, ale i z dalších 10 firem. Pro OKD je již pozdě, ale u ostatních těžebních firem je zvýšení poplatku v pořádku, má-li se tímto způsobem předejít problémům do budoucna (kdy by horníky nakonec vyplácel stát).

Podle ekologických organizací si dvě největší severočeské firmy poslaly do zahraničních matek několik miliard korun za čtyři roky, přičemž na poplatcích zaplatily jen 400 miliónů. Pokud bude taková to firma časem v insolvenci, ekologické škody na životním prostředí (řádově za miliardy korun) bude hradit stát a daňoví poplatníci. Poplatek by se měl zvednou dvojnásobně ze současných 1,5 % na 3 % z tržní ceny uhlí a bude platit následujících pět let.

Organizace dále uvádějí nutnost investovat do rozvoje drobného podníkání v oblastech postižených důlní činností. Útlum těžby hnědého uhlí je zcela zřejmý a trend propouštění bude dále růst. Cílem zvýšení poplatku je získat peníze pro budoucí, téměř jisté, zvýšené vyplácení sociálních dávek nezaměstnaným horníkům. Stejně tak by se měly již teď vybírat peníze dopředu na sanaci poškozeného životního prostředí. Platit by měly firmy, které jsou zodpovědné, ne stát, poté co tyto společnosti vyhlásí po několika letech zisku bankrot.

Celková výše podpory u havířů více než deseti firem se plánuje ve výši téměř 3 miliard (hradí stát). Horníci budou pobírat dávku 8000 Kč měsíčně až po 30 měsíců, starší havíři mohou dosáhnout až na pět měsíců. Jaký efekt bude nakonec mít vyplácení hornické dávky se do budoucna ukáže. Mladí zaměstnanci se jistě přizpůsobí a vystěhují se za zaměstnáním do jiných koutů ČR. Ti starší se budou těžko stěhovat, když celý život byli zvyklí fárat a za prací nedojíždět daleko.

Pokud chodíte často do přírody, jistě si všímáte, že všude jsou paseky a pokácené stromy a lesa úbývá. Zlí lesáci jen kácí pro peníze a ten zbytek zdravých stromů sežere kůrovec. Takto přesně se nám snaží různí eko aktivisté vnutit dojem o špatném stavu českých lesů. Pojďme si rozebrat podrobně několik bodů, které mají zásadní vliv na stav českých lesů.

Lesní zákon

Je hlavním zákoným sborníkem instrukcí jak pečovat o les a lesní společenství. Mimo jiné zmiňuje povinnost zalesňovat do 2 let po těžbě ( a následujcí roky se o nové stromky starat a zabezpečit, aby dorostly do dospělého věku). Popisuje také jak velké mohou být paseky (tzv. holoseče – plocha která bude výkácena úplně) a kdy ji můžeme provádět. Dále popisuje, že výše těžeb (pokácených stromů) nesmí být vyšší než přírust). Takže to co někde vykácíme, tak jinde nám přiroste. To zabezepečuje dlouhodobou udržitelnost lesů a logicky nám lesní plocha mírně roste (řekněme že 0,1 % za rok). Zákon také nařizuje procentuální podíl melioračně zpěvňujících dřevin na plochu (javor, topol, buk, dub, lípa ad.). Tzn. že není možné sázet velké plochy smrkových monokultur (stávající monokultury jsou pozůstatky komunistického hospodaření).

Lesy jsou majetkem státu

Většina lesních ploch jsou v rukách státu (téměř 60 %), dále obce (18%), soukromí vlastníci (22 %). Nutno podotknout, že na státních lesích se hospodaří nejlépe a je důsledně dodržován lesní zákon. Státní podnik je sice zmítán mnoha kauzami ohledně efektivity vynákládání svý prostředků i organizováním výběrových řízení, ale lesy za poslední roky rozhodně zlepšuji svůj stav, přístupnost a rozlohu. Samozřejmě že i způsobu hospodaření lze ledaco vytýkat (např. pojezd těžké techniky, používání chemické ochrany apod.), ale oproti jiným zemím je české hospodaření v lesích šetrné a dlouhodobě udržitelné.

Turismus a vstřícnost k turistům

Pro turisty je asi nejlepší, že české lesy mají otevřeno po celý den, celý rok a vstup je zdarma. Díky aktivnímu lesnímu hospodářství je kvalitní dopravní síť, umožňující vznik řady cyklostezek a turistických cest. Český zákon myslí i na to, že obecně, les nelze oplotit a zamezit ostatním přístup do něj (až na vyjímky, jako obory, chráněná území apod.). Vždy když budete v lese pamatujte, že ten pokácený strom bude nahrazen, že na jiném místě naroste více dřevní hmoty než bylo pokáceno. A že každá plocha se nakonec dřív nebo později zatáhne zelení.

 

Po dlouhé době (asi tak 20 letech) jsem se dostala na dva dny do třetího největšího města naší země, Ostravy. Firma mě vyslala na důležité školení z dotací Evropské unie (jídlo a ubytování v hotelu v ceně), takže ač se mi dotace příčí, šanci navštívit město známé třeba vysokým množstvím smogu nebo jediným muzeem vysokých pecí ve střední Evropě.

Školení bylo ukončeno brzo po obědě, náležitě zkráceno. No neberte to za dotační peníze EU. Takže jsem mohla vyrazit od ulic a porozhlédnout se. Počasí zrovna nepřálo smogu. V centru jsem prošla hlavní náměstím, které je hodně kamené, betonové a dosti prázdné. Pohled do prázdného KFC, kde v odpoledních hodinách vytírala uklízečka podlahu byl docela frustrujicí. Nebo že by ostravané šli do sebe a přestali jíst blafy? Každopádně centrum je poměrně mrtvé, na rozdíl třeba od Brna (na druhou stranu takový Hradec Králové také zrovna v centru nebije životem). Zamířila jsem na Novou radnici. Prvorepubliková stavba vypadá skutečně impozantně. Uprostřed je dominující věž, na jejímž vrcholu je turistické centrum a vyhlídka. Pohled z vyhlídky je opravdu skvělý, srovnatelný výhled je snad jen ze smíchovského vysílače. Nicméně narozdíl od ní, vás od okolí dělí jen drátěný plot a nikoli tlusté sklo. První co vás nadchne je rozloha. Ostrava se rozpíná do tří světových stran do nekonečna. Na jihu vystupují z roviny krásné, zaoblené vrcholky Beskyd, na východě umělě nasypaná halda Ema, nejvyšší bod v Ostravě a a na západě je to známý ostravský obvod Poruba. Sever je pár kopečků přecházející do polské nížiny. Další dominantou jsou vítkovícké Vysoké pece. Bývalá fabrika na železo prakticky v centru města. Nyní je z celého komplexu muzeum, vyhlídková věž a obrovský areál pro festivaly, koncerty a různé společenské akce. Další areál o pár kilometru východně je Mittal Steel. Největší znečišťovatel ovzduší v Ostravě. Kouřilo se skutečně hodně, na druhou stranu všechno šlo od Ostravy pryč (převládající západní větry odnesou kouřové částice dále na jihovýchodní obce, které znečištěním značně trpí. Co mě ale nakone překvapilo asi nejvíce je množství parků a stromů. A to prosím ještě není listí. Ostrava má velmi široké ulice, takže kromě cesty a chodníků se vleze pás trávy se stromky. Nepočítaně parků tvoří konce prakticky každé druhé ulice. O tomhle si ostatní česká města mohou nechat jen zdát. Praha je betonová hrůza proti Ostravě. I následná procházka potvrdila to, co jsem shlédla shora. Všude zeleň a pruhy trávy. Přitom silnice nejsou zdaleka přecpány popojíždějícími auty. Ostrava má přes 300 tisíc obyvatel. Ale na prostoru velkém téměř jako Praha. Takže hustota osidlení je třikrát nižší. A jde to poznat. Relativní klid, zeleno a méně smradu než v našem hlavním městě.

 

Častokrát slýcháme, že bychom měli být šetrní k přírodě. Měli bychom třídit odpad, spalovat bio palivo, více využívat MHD, či jinou veřejnou přepravu a také kupovat výrobky jako např. prací prostředky, které neobsahují fosfáty a jiné různé látky, které zatěžují přírodu. Tohle je ale jen část toho, co bychom měli správně dělat. Musíme vzít na zřetel také to, že také my jsme součást přírody.
Takže nejen k přírodě je potřeba chovat se šetrně, aby nám co nejdéle vydržela, ale také k sobě samému bychom se měli chovat stejně obezřetně.
Je v povaze lidí, že jsou manipulovatelní trendy. Sama si uvědomuji, že jsem taková, teď už tedy ne tolik jako v pubertě, kdy jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, co je pro mé tělo šetrné a neinformovala jsem se, jaké jsou nežádoucí účinky. Bude to asi tím, že dokud se člověku něco nestane, tak se ničeho moc neobává a nic si nezjišťuje, aby tak tomu zlému předešel.
Zhruba před deseti lety jsem navštívila kosmetičku. Nikterak jsem se nedívala na recenze, nepovažovala jsem to za nutné. Jelikož jsem měla značně aknózní pleť, nechávala jsem si dělat hluboké čistění pleti. Je to tedy dost invazivní metoda, která s vnímáním slova kosmetika, jež si každý představí jako nějaký relax nemá vůbec nic společného. Nicméně, paní kosmetička mi v měsíci červnu nabídla, že by mi pomohl chemický peeling na pleť, ale že se musím vyhnout slunci. Já tedy měla před odjezdem do Turecka, na to mi paní kosmetička řekla, ať si přes hlavu přehodím nějaký ručník a obličej vůbec neopaluji. Teď se tomu musím smát, protože po tom, co jsem se bavila s různými lidmi, mi každý řekne, že chemický peeling se dělá pouze na podzim. A to včetně kožního lékaře ale také různých kosmetiček. Protože v jiných měsících hrozí vznik pigmentových skvrn, když na takto porušenou pokožku zasvítí slunce.
Samozřejmě jsem se tomu nevyhla, pravda je, že jsem až tak nebrala na velkou váhu, co mi kosmetička řekla, možná to bylo i tím, že jsem neměla tu špatnou zkušenost a řádně si to ani neprostudovala. Chyba se stala a pigmentové skvrny pod očima byly na světě. V létě když na mě zasvítí slunce, vyrazí daleko více a každý mi říká, že mám vypálené brýle. Vždy je vyvedu z omylu a potichu si postesknu. Nicméně jsem začala pátrat, co se s tím dá dělat. Většinou se ptám lidí, u kterých vidím, že mají stejný problém. Právě jedna taková slečna mi dala naději, když mi řekla o laseru. Měla stejné pigmentové skvrny pod očima, jejichž příčinou vzniku byla hormonální antikoncepce, jak podotkla. U další kamarádky se zase skvrny objevují dědičně. Takže dobré je, že v tom nejsem sama. Nicméně, co mi kdo poradil, bylo, buď si zajít ke kožní lékařce a ta to odstraní několika (např. třemi) sezeními kdy aplikuje právě peroxid a musí to být jedině na podzim a cenově tento zákrok celkem vychází do 500kč. Nebo si zajít na kosmetickou kliniku, kde tedy se skvrny odbourávají laserem, ale cenově to může být až 5000Kč, podle ošetřované plochy. Mezi těmito metodami je značný finanční rozdíl. Ovšem já stále více tíhnu k té laserové. Peroxid už opravdu na obličej dávat nechci, protože ten mi to způsobil. Nicméně mám na to ještě třičtvrtě roku, než bude podzim, takže ještě budu zvažovat, nebo šetřit. ☺
Momentálně se snažím na pleť dávat jen samé přírodní věci a přírodní kosmetiku, abych nějak zmírnila to, co jsem mu provedla. A to, že existuje laser, je pro mě opravdu naděje, že budu moct chodit mezi lidi bez make-upu a ti se už nebudou divit, mému zvláštnímu opálení. Na to se opravdu moc těším.