Skandinávské země jsou vzorem v mnoha oblastech. I když bohužel počet těchto oblastí se postupně snižuje. Např. vychvalované skandinávské školství (a jeho reforma v devadesátých letech) se rok od roku zhoršuje a země už dávno spadly z prvních příček. V něčem ale jsou vzorem stále a pro celý svět. Recyklace plastových lahví.
Už když jsem před 10 roky byl několik týdnů v Norsku, tak jsem sebral kdejakou láhev a s radostí ji vracel a inkasoval peníze. Na celém světě se 91% plastových lahví nerecykluje, tzn. končí ve spalovnách či skládkách (a třeba mořích). Výroba nové láhve je totiž dražší než recyklace. Přes počáteční finanční injekce norského státu je dnes recyklace plastu v Norsku v plusu.
Jak na to vyzráli? Celkem jednoduše. Na každou platovou láhev je záloha v hodnotě cca 6 Kč (tj. je jakoby u nás byla cena kolem 2 kč). A lidé lahve nevyhazují ale vrací. Maji prostě v hlavě nastaveno, že si koupili pouze pití a láhev je pouze půjčená. I když půjčená částka nemá vysokou hodnotu, jsou půjčky od toho, aby se vracely. A tak Norové lahve vrací. Stejně tak výrobci lahví musí recyklovat na 95% jinak podlehnou vysokému zdanění.
Ale ať pouze nepějeme. Ve finále, ať už jsou sankce nebo, je recyklace pořád finančně i energeticky náročnější než výroba nové láhve. Je tedy otázka, čemu vlastně přispívá. Snad jedině ušetřené ropě, které Norsko má ohromné zásoby a dobře to vědí. Chtějí aby se ropa používala co nejdéle. Norsko je silně socialistický stát se navenek tváří chytře a ekologicky. Pravdou je, že bez ropy byl jen chudá severská země plná opíjejících se lidí.